PO 5 měsících: "Zavolejte sem Nanami!"Zvolala Tsunade,která právě seděla za svým pracovním stolem plný papírů a stohů.Popíjela ranní kafe a promnula si oči.Někdy si určitě říkala,proč zrovna ona se musela stát Hokagem. Tolik papírování a úřadování.
Řítila jsem se chodbami,abych byla u Tsunade co nejrychleji.Moc dobře jsem věděla,že čím dřív u ní budu,tím lépe.Protože jak jsem Tsunade znala,u ní byl čas vždycky strašně ceněný a neměla ráda,když se jen tak promrhal.
Slušně jsem zaklepala a po jejím vyzvání jsem vstoupila do místnosti.Prvně jsem nahlédla očima,které mi jediné vykukovaly z mé zvířecí masky a poté se ukázala ve dveřích celá. "No nestůj tam jen tak,pojď dál,"vyzvala mě netrpělivě a já pochopila,že jde o něco důležitého.
"Posaď se,"řekla urychleně a já se usadila v červeném křesle.Na chvíli se odmlčela,a pak se usmála. "Nanami,mohla bys?"Pobídla mě a zaťukala mi na masku. "Oh,ale jistě,"vzpamatovala jsem se a rychle si masku sundala.Moc dobře jsem věděla,že je to slušnost. "Věřím,že máš masku moc ráda,ale takhle po ránu jsem vděčná,když na mě nevybafne nějaké zvířátko,takhle je to lepší,"zasmála se a já s ní.
"No a teď k věci,o čem jsem s tebou chtěla mluvit."Řekla a já napjala uši. "Už od dávných dob nás trápí jedna organizace,jmenuje se Akatsuki. Je to náš úhlavní nepřítel.Tento úkol,který jsem vymyslela může dostat jen ten,komu věřím a vím,že tuto úlohu zvládne.Kakashiho ani Yamata,ani žádného jiného muže jsem do toho zavádět nechtěla a to z jediného důvodu.Žena působí více nevinně a málokdo by od ní mohl čekat,že může zradit."Dořekla a ve mně hrklo.
"Zradit?Co to je za úkol?"Nemohla jsem uvěřit svým uším.Tsunade se na mě usmála. "Ty se ničeho nemusíš bát,jsi v obličeji roztomilá,jakmile shodíš svůj ANBU oblek budeš ještě nevinnější a roztomilejší.A v tom bude právě ta lest,"řekla a já už vůbec nic nechápala.
"Akatsuki jak moc dobře víš,sbírá ocasé démony.V Listové máme toho nejsilnějšího-Naruta. Asi si ještě neměla tu čest se s ním poznat,on pořád někde lítá,nikde neposedí,"zasmála se a pokračovala. "Proto nám Akatsuki dělá momentálně teď problémy.Předtím nás zasáhly asi před desíti lety,když zabili jedno nevinné a velice nadějné dítě.Já v něm cítila obrovskou sílu a věděla jsem,že on se jednoho dne stane nejlepším ninjou všech dob.Měl uvnitř něco,co z něj vyzařovalo a na desetiletého chlapce byl velice udatný,chytrý,silný a odvážný.Dokázal se postavit i dospělému ninjovi.Znal tolik technik a každým dnem se zlepšoval.Jenže jednoho jarního dne ho jeden ze členů Akatsuki zabil.Domnívám se,že to byl jejich vůdce-Pein."
Vytřeštila jsem oči.Před desíti lety?Desetiletý chlapec,který byl tak silný? "Hokage-sama?"Skoro jsem na ni vyštěkla,že se málem lekla. "Jak se jmenoval ten chlapec?"Řekla jsem a skoro jako bych se bála odpovědi. Tsunade se na chvíli zamyslela,opřela si ruku o hlavu,a pak vykřikla: "Už vím,jmenoval se Itachi."Zatmělo se mi před očima.Po tak dlouhé době se konečně dozvím,že ten,co zabil mého Itachiho,byl vůdce našeho nepřítele.
"Děje se něco,Nanami?"Zeptala se starostlivě Hokage. "Itachi byl můj nejbližší přítel,"posmutněla jsem a Tsunade ihned poznala,jak se teď cítím. "Nanami,já se moc omlouvám,neměla jsem o tom vůbec mluv.."nedořekla,protože jsem ji neslušně skočila do řeči. "Ne,já jsem vám za to vděčná,aspoň teď konečně vím,kdo mi ho zabil,"řekla jsem a ruce zatnula v pěst.Měla jsme vztek.Tsunade si toho všimla. "Nanami,nebereš to alespoň jako malou motivaci k tomu,aby si tuhle úloha vzala a na stopro ji splnila?"Zeptala se mě a mně blýsklo v očích. "Můžete se na mě spolehnout!"Tsunade zjistila,že jsem o misi projevila dostatečný zájem na to,aby mi mohla sdělit,jakou úlohu v ní musím sehrát.
"Nanami,v téhle misi nebudeš muset bojovat ani zabíjet,v téhle misi bude důležité to,aby ses neprozradila a působila důvěryhodně.Do mise nastoupíš jen v potrhaných hadrech.Až tě někdo z Akatsuki najde,ty se vymluvíš na to,že tě napadl jakýsi ninja a ty jsi neměla jinou možnost,než se před ním schovat.Tímhle dáš najevo,že neumíš vůbec se zbraněmi,tím pádem pro ně nebudeš hrozba,že by jsi byla snad nějaká schopná bojovat.Se všemi členy se snaž spřátelit,pořád jim stále opakuj,jak jsi jim vděčná za svůj život,aby je nenapadla možnost,že jsi snad něčí špeh.Se všemi vycházej.Tvá jediná povinnost bude,jak asi tušíš,získat co nejvíce informací.Momentálně jde o Naruta. Je jasné,že Akatsuki spřádá plány,jak Naruta přelstít a získat pro sebe z jeho těla démona.Musíš se chovat přirozeně,nenápadně,nikdy se moc nezapojuj do tohohle tématu,zůstaň vždy potichu a jen naslouchej.Všechny informace si pořádně zatkvěj v paměti a přesně čtvrtý den hned ráno je doneseš .To,jak z jejich doupěte utečeš už je jen na tobě.V téhle finální části bude pouze na tobě,jak nenápadně se dokážeš z Akatsuki dostat,aniž by tvůj útěk nějak postřehli.Budu tě čekat v osm hodin ráno před bránou do Listové. Snaž se tam dorazit včas.Jsem si jistá,že doupě Akatsuki od Konohy nebude daleko."Dopověděla a v mé hlavě se začaly točit plány,jak vše udělám.
"Děkuji,začnu ihned zítra,souhlasila jsem a odešla z místnosti.Tsunade se pohodlně usadila v židli a oddechla si. "Ještě,že mám tak schopnou ANBU.
Dalšího dne: "Nanami,tohle vám posílá Hokage-sama,"pověděla mi jedna z Tsunadiných služek.Střelhbitě jsem otevřela balík a v něm byla potrhaná yukata. Civěla jsem na to s otevřenou pusou.Až doteď jsem nosila jen kalhoty a spíše pánské oblečení a zrovna dnes jsem si měla vzít něco tak skvostného a ženského.
"Pomohu vám,"nabídla se služka a já se usmála. "To bych byla moc ráda." Služka mi pomohla utáhnout oblek a nakonec ještě pořádně utáhla obi. "Tak a je to,teď vám ještě udělám drdol,"nabídla se a já se nechala i učesat.Služka mi nádherně sepnula vlasy do drdolu,k upnutí mi do vlasů propletla jehlici s růží,kterou mi Itachi věnoval a po stranách mi vlasy jemně natupírovala. "Sice se vlasy tradičně nosí krásně učesané a uhlazené na patku,ale když vám pár pramínků natupíruji,tak budete vypadat důvěryhodněji,že vás někdo během cesty napadl,"dodala a já pokývla na souhlas.
Služka se vzdálila a usmála se. "I v té potrhané yukatě jste opravdu půvabná žena,"řekla a já se začervenala.Tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl.Opravdu jsem se cítila jinak.Tak víc ženštěji a roztomile.
Neměla jsem moc času,a proto jsem z Listové vyběhla co nejdříve.Údaje jsem od Hokage měla a s sebou jsem si nemusela vzít nic.I když jsem teď byla jen prostá Japonka,pro jistotu jsem si pod yukatu na nohu uvázala malou dýku pro případ nouze a na krk jsem si připla přívěsek s mou a Itachiho fotkou,který jsem skryla pod oblek.
Teď jsem však nevěděla,jak začít.Kde mě Akatsuki může nalézt?To mi Hokage neřekla.Pouze mi řekla,že Akatsuki nebude daleko od Listové.Očekávala jsem,že se budou schovávat někde v lesích či skalách.Neměla jsem jinou možnost,než to zkusit.
"Pomoc!Pomoc!"Volala jsem a v duchu se musela smát.To je tak zatraceně trapné,aby ANBU žadonila o pomoc a ještě takového nepřítele. "Prosím!"Zkoušela jsem řvát ze všech sil a pokoušela se nemotorně stát na nohách.Nikdo se však neukazoval.Sakra,co teď.Začala jsem řvát ještě silněji a zkoušela se pohybovat po celém lese.Kupodivu jsem asi po hodině plného řevu a pobíhání pocítila únavu.Ne nesmím tady usnout,musím si splnit svou misi,říkala jsme si stále dokola,jenže moje tělo a jeho požadavek byl silnější.Aniž bych to svému tělu chtěla dovolit,přece jen vyhrálo.S velikou únavou jsem se svezla na zem a moje oči se zavřely,aby se mohly chvíli nadechnout tmy.
pokračování příště