Uh,jak dlouho jsem asi spala?Ptala jsem se sama sebe,když jsem otevřela oči.Když jsem se chtěla posadit,k mému překvapení jsem kolem sebe neviděla les ani stromy.Seděla jsem na jakési zaprášené pohovce.Co to k čertu?!
Konečně jsem se trochu otrkala a opět se stala čilou rybkou.Zvedla jsem se rychle na nohy a rozhlížela se kolem sebe. "Hej,ty tam,máš zůstat ležet!"Uslyšela jsem náhle mužský hlas.Měla jsem na paměti,proč jsem tady,a proto si nevinně sedla na pohovku. "Mohu se zeptat,kde to jsem?"Snažila jsem se alespoň zjistit,ale hlas náhle zmizel.Tak co je?!Byla jsem netrpělivá.Hodinu jsem jen tak seděla a nic se nedělo.Takhle to dál nejde.Zvedla jsem se z pohovky a vydala se pomalým krokem prozkoumat místnost.Byla všude tma,ale od jedné chodby vycházelo kousek světla.Vydala jsem se tím směrem.Čím dál tím víc sem byla blíž světlu.Když jsem se přiblížila co nejvíc to šlo,přede mnou se objevila nádherná příroda.Všude samé stromy,keře,zeleň,traviny. "Nádhera,"nadechla jsem se čerstvého vzduchu.
"Tohle bych být tebou nedělal,"ozval se opět ten samý hlas a já se otočila.Za mnou stál jakýsi muž.Když vyšel ze tmy víc na světlo,došlo mi,že je dost mladý.Mohlo mu být tak kolem dvaceti let.Měl červené vlasy po uši a usmíval se.
"Ženo,ty neposlechneš muže?"Rýpl si a ušklíbl se.Nesmím si udělat konflikty,měla jsme na paměti slova Hokage. "Já-já se moc om..omlouvám,já jen..,já jen nevím,kde to jsem."Chlapec se ještě víc ušklíbl. "Někdy to,kde jsi není důležité a navíc,proč bych ti to měl říkat já..Proč se nezeptáš tamhle těch?"Začal se smát a já se podívala na jeho nataženou ruku,která ukazovala doprava.Když jsem se podívala tím směrem,uviděla jsem v řadě stát asi sedm ninjů.Na sobě měli všichni černý,dlouhý,splývavá kabát posetý červenými ornamenty-mráčky.Nevím proč,ale měla jsem pocit,že mám vyhráno.
"Hej ty,"křikl na mě jeden z nich. "Pr-prosím?"Zakoktala jsem. "Schválně,jestli i taková ženská jako ty ví,kdo jsme."Začal se smát a já zakroutila hlavou.Chlapík s ostrými zuby náhle zbledl. "Organizace Akatsuki ti nic neříká?!"Zvedl hlas,jakoby byl rozčílený a ponížený zároveň.Zakroutila jsem ještě víc hlavou a vytřeštila oči. "Om-omlouvám se,ale neslyšela.Jsem jen prostá Japonka,"řekla jsem nevinným hlasem,ale uvnitř jsem si oddychla.První krok splněn.Akatsuki nalezeno a teď se na tři dny dostat k jejich srdci.
"Kisame,nebuď na ni takový,pokud říká pravdu,tak se asi v tomhle moc nevyzná,"řekl jeden z nich.Měl blonďaté vlasy,svázané do culíku.Rozešel se ke mně a usmál se široce. "Já jsem Deidara a ty?"Jakmile to dořekl,začali si ho všichni ostatní dobírat. "Ty kanče,ty ji ještě jdeš sbalit?"Zasmál se jeden,co držel v ruce velikánskou kosu.Začala jsem se cítit nepříjemně.Všichni na mě civěli a já stále v potrhané yukatě nevěděla,co si o tom myslet.
"Držte hubičky,"nenechal se vyvést z míry Deidara a opět se na mě otočil. "Co se ti stalo?Kdo ti to udělal?"Zeptal se. "Já-já šla jsem do lesa,abych natrhala pár bylinek.Moje babička je nemocná,a proto jsem ji chtěla nasbírat léčivé rostlinky.Jenže když jsem začala sbírat,přepadl mě jakýsi cizí muž s mečem a začal mě urážet.Vyhrožoval mi a říkal,že mě zabije,pokud někde něco řeknu.Mečem mi pak potrhal moje oblečení a když se mě už chtěl dotknout,zničehonic se zastavil a podíval se na jakýsi přístroj.Pak dodal něco ve smyslu: Máš štěstí,že už musím jít a odběhl pryč.A já v tom šoku a v tom utrpení asi omdlela."Řekla jsem a všichni jakoby se na mě soucitně podívali.
"Chlapi jsou svině,"řekl ten s kosou a všichni se na něj zlostně podívali. "Hej,ne všichni!"Odsekl Deidara. "Ještě,že se ti nic nestalo.Byla by celkem škoda ublížit takové krásné tvářičce,"řekl a odstoupil ode mě. "Máme pro ni nějaké oblečení navíc?"Zeptal se ten s ostrými zuby. "Jasně,běžně u sebe máme oblek pro ženskou!"Vytočil se červenovlasý chlapec. "Mohli bychom jí dát kabát,"řekl Deidara,ale jakmile to řekl,přiřítil se k němu ten s kosou a pohrozil mu. "Ty idiote,jak můžeš ženské nabídnout náš Akatsuki kabát?Navíc tu není Pein,museli bychom se ho na to zeptat,Ani o téhle ženské ještě neví!"Zavrčel a ve mně hrklo. Nojo vlastně,Pein je ten,kdo zabil Itachiho. Nevím proč,ale jako bych se těšila,až pohlédnu do tváře vrahovi,který zabil mého celoživotního člověka.
"A kde je vlastně Pein?"Zeptal se červenovlasý. "Myslím,že je někde na lovu s Okitem."Odvětil muž s ostrými zuby. "Tss,Pein nějak moc tráví čas s Okitem,"zavrčel naštvaně Deidara.
"Ehm,mohu se zeptat na vaše jména?"Poprosila jsem je a oni se na mě podívali vcelku překvapeně. "Mě už znáš,"řekl milým hlasem Deidara. "Já jsem Hidan,"řekl muž s kosou. "Těší mě,"řekla jsem laskavým hlasem.I když na mě koukali zprvu nedůvěřivě,pak se přidali i ostatní ninjové. "Kisame,"řekl muž s ostrými zuby. "Konan." "Zetsu." "Tobi". "Kakuzu". " A já jsem Sasori,"řekl červenovlasý a já se usmála.Zdá se mi to,nebo jsem ještě o trochu blíž k mému úspěchu?
Ninjové se po chvilce rozutekli na večeři a zůstal u mě pouze Deidara. Už od začátku se mi zdálo,že má ve mně největší důvěru. "Hele,ještě chvíli budeš muset zůstat v těch otrhaných šatech,ale věřím,že až přijde náš vůdce,tak ti nějaký oblek obstará,"řekl Deidara a já mu věnovala milý úsměv. "Děkuji velice,"řekla jsem a on si odhrnul pramínek z čela. "Noo,abych pravdu řekl,nejlépe kdyby se na tebe sehnalo nějaké ženské kimono,to ti bude slušet víc,"řekl a trochu zčervenal. "Budu ráda za každé oblečení,"dodala jsem a on se usmál. "Kdybych toho grázla viděl jak ti ubližuje,hned bych na něj začal posílat mé jílové bomby.Nechci se vychloubat,ale jsem jediný,kdo takovou techniku ovládá.Je to moje originální umění,jsem na to velmi hrdý,"řekl a zvedl sebevědoměji hlavu. Rychle jsem jeho umění musela obdivovat.
"Opravdu?No to je úžasné."Začala jsem s obdivováním a jakmile Deidara viděl,jak mě jeho techniky zajímají,pustil se do detailnějšího a podrobnějšího vysvětlování.Opravdu se v tom vyžíval. Achjo,jak mě ty jeho kecy stále víc a víc unavují,řekla jsem si pro sebe.Náhle jsem zjistila,že můj úsměv už asi po desáté v tomhle hovoru upadl a tak jsem se opět co nejrychleji usmála a Deidara se po každém mém vyvolaném úsměvu rozpovídal o to víc,jak viděl,že mě jeho technika tak uchvátila.
"Konečně se vrací!"Zvolal náhle někdo a já si oddychla,když to Deidaru přerušilo v jeho povídání o jílových bombách.Počkat,to znamená,že se vrací Pein?Moje srdce mi začalo bušit zničehonic.
Přitiskla jsem se ke stěně sídla a čekala,co se bude dít.Chvíli bylo jen ticho.Všichni ninjové vyšli z doupěte a slyšela jsem jen slabé hlasy.Měla jsem na paměti,že nesmím být vlezlá,ani o mně Pein nevěděl.Musím zůstat v klidu.Náhle jsem uslyšela hlas Sasoriho.
"Peine,v lese jsme našli dívku v potrhaných šatech.Vzali jsme ji proto s sebou,aby jí nikdo neublížil.Doufám,že to nevadí,že jsme rozhodli bez tvého dovolení. "Dívka říkáš jo?"Uslyšela jsem chraptivý hlas. "No chlapci,ukažte mi ji,"řekl a moje srdce málem vyskočilo.Teď nastane ten okamžik,kdy se podívám vrahovi do očí.Náhle jsem spatřila Sasoriho,jak jde ke mně,vzal mě za paži a vedl mě směrem k nim.
"Jsem nervózní,co když mě tu nebude chtít?"Zesmutněla jsem a Sasori se uchechtl. "Neboj se,Pein je větší úchyl na ženy než si myslíš,"řekl a ve mně bodlo.Sakra,tak to mě fakt uklidnilo.Teď se budu ještě muset bát,aby se mě vrah nějak nedotknul.Protože jediné dotknutí od něj by pro mě bylo jako reflex zabít svého nepřítele.
pokračování příště