Vyšli jsme na světlo a já zahanbeně koukala do země.Cítila jsem jeho přítomnost,cítila jsem,že je přímo přede mnou,ale já jako bych neměla tu odvahu se mu podívat do tváře. "Hmm,celkem pěkný kousek,hoši,"pochválil je a zasmál se.Jak nepříjemné bylo poslouchat jeho slova.
"No tak,ženská,podívej se na mě,"řekl a chtěl mě chytnout za bradu.V poslední chvíli jsme ucukla,aby se mě nedotkl. "Ale,ale,to bude nějaká citlivka,"zasmál se a ninjové s ním.Abych se vyhla případnému tělesnému kontaktu,rychle jsme se vzchopila a podívala se na něj.
Spatřila jsem staršího muže s oranžovými vlasy a s piercingy v obličeji.Jeho výraz v obličeji byl pokřivený,asi proto,jak jsem se bránila.Takže tenhle chlap mi kdysi zabil Itachiho,říkala jsem si pro sebe a do paměti si kopírovala celou jeho postavu. "Jaké je tvé jméno?" "Nanami."Odpověděla jsem.
Ninjové kolem mě utichli a všichni si mě prohlíželi.Ty pohledy mi nebyly vůbec příjemné.Když jsem se dívala kolem sebe,uviděla jsem jednoho ninju,který stál zády.Jako jediný se na mě nedíval.Stál a měl svěšenou hlavu.
Pein se ke mně opět přiblížil a chtěl mě pohladit po tváři,když v tom se ozval nějaký hlas. "Netrapte ji,hleďte si svého." Když jsem zvedla své oči,abych se mohla podívat,kdo takovou nádhernou větu řekl,uviděla jsem všechny muže se dívat jen na toho otočeného zády.Takže pravděpodobně to řekl on,ten,kterému jsem ještě nepohleděla do tváře.Zničehonic se pak rozešel a zmizel kdesi v lesích.
Konečně nastal večer.Seděla jsem u ohně a kolem mě seděli ostatní.Někdo mi zaťukal zničehonic na rameno a já se střelhbitě otočila. "Páni,máš rychlé pohyby,"zasmál se Deidara a podal mi kabát. "Pein souhlasil s tím,že ti půjčíme nás Akatsuki oblek,nechtěl,aby si mrzla v té potrhané yukatě." Celkem mi to vyrazilo dech,ale kabát jsem s úsměvem přijala. "Dobře,hned si ho obleču."Řekla jsem a zvedla se od ohně.S kabátem jsem zamířila za sídlo Akatsuki. Kolem se prostíral temný les,ale já jako ANBU se ničeho nebála.Jiné ženy by však raději volily jiné místo ne převlečení než černý a tmavý les.
Sundala jsem si pomalu yukatu. Upevnila jsem si dýku připásanou na mé noze a rychle své spodní prádlo překryla černým kabátem.Když jsem si kabát pořádně uvázala,uslyšela jsem náhle prasknutí větviček.Můj reflex by ihned zareagoval tak,že bych se chopila dýky,kterou jsem měla na noze a postavila se do obranné pozice.Jenže v téhle misi jsem se nesměla nijak vyzradit.
"Kdo-kdo je tam?"Řekla jsem a mému tónu dosadila větší strach.Náhle se ke mně přiřítila jakási osoba a popadla mě za paže. "Au,to bolí,"zasteskla jsem a postava mě ihned pustila. "Co tu děláš?!"Řekla postava celkem ostrým hlasem. "Já-já jsem se jen převlékala,"řekla jsem a postava svěsila hlavu. "Proč si nenajdeš lepší místo na oblékání?!Myslel jsem,že nás někdo špehuje!"Řekl stále nabroušeným hlasem a já nevěděla,s kým si to vlastně povídám.Z jeho hlasu jsem cítila zlost,vztek a agresivitu.
"Om-omlouvám se,nechtěla jsem.."nedořekla jsem,protože náhle zmizel.Co to mělo znamenat?Jediné,co jsem pochopila bylo,že je to jeden člen z Akatsuki,jenže který?Rychle jsem se vrátila k ohni a počítala všechny členy. Hidan,Kakuzu,Zetsu,Tobi,Sasori,Deidara,Pein,Kisame a Konan. Jeden člen tu chyběl.A v tu chvíli mi to došlo.Kisame přeci ještě dnes odpoledne mluvil o tom,že je Pein na lovu s Okitem. Takže Okita je ten,který to byl?Musela jsem se to dozvědět a hned věděla,za kým jít.
"Omlouvám se,že ruším,ale mohla bych se na něco zeptat?"Řekla jsem a Deidara se usmál. "Jen povídej." "No,když jsem se šla převléci,přepadl mě jakýsi muž,byl to jeden ze členů Akatsuki,jenže když jsem přišla sem,byli tu všichni,až na jednoho.Kdopak to byl?"Zeptala jsem se a čekala jeho odpověď.Deidara se napřímil a usmál se. "Nejspíš si narazila na Okita. On se nikdy příliš nezapojuje do kolektivu,vždycky se drží zpátky.Místo toho,aby tu seděl s námi a povídal si,raději si vždy bere dobrovolně stráž a hlídá v lesích.Nemám mu tím vůbec nic za zlé,jen se takhle zbytečně odlučuje od kolektivu.Ale musím uznat,že patří k těm nejsilnějším členům.I já bych,kdybychom spolu proti sobě bojovali,měl co dělat.Pein jediný s ním tráví nejvíce času ze všech.Chodí spolu na lov,na mise,na hlídky.Už když Okita přišel,Pein se ho ihned ujmul a sám ho cvičil.Jenže Okita měl své vlastní techniky,které nikdo jiný neuměl a nedokázal učit.Takže se vlastně učil celou dobu sám a Pein vždy jen tak přihlížel." Jeho slova mě uchvátily ještě víc a Okita se pro mě stal ještě víc a víc zajímavějším člověkem.
"Proč je Okita vždy tak nabručený?Copak se taky neumí usmát nebo radovat se?"Zeptala jsem se a Deidara se usmál. "Okita jsem nikdy neviděl se usmívat,to máš pravdu,každý den,když zrovna nelítá někde pryč, je zamlklý a agresivní.Pein mi řekl,že měl špatnou minulost a pořád se z ní nevyléčil,ale nikdo z nás neví,co to bylo."
Okita je opravdu zvláštní člověk,prohnalo se mi hlavou a měla nějaké nutkání.Měla jsem pocit,že se k němu chci dostat blíž,snad abych to byla já,kdo ho poprvé rozesměje?Přece jen mě ochránil před Peinovými doteky,když řekl,ať mě netrápí a každý si hledí svého.A to mě přivedlo na myšlenku,že bych mu za to mohla poděkovat.Opravdu jsem mu v té chvíli byla vděčná.Navíc jsem mu ještě neviděla do tváře.Jakoby si tvář rád zahaloval,jakoby neměl rád oční kontakt.Zdálo se mi,že jsem se stala mezi všemi muži oblíbenou,až na jednoho a toho jsem chtěla mít v hrsti taky.Proto jsem musela pořádně přemýšlet,jak mu přirůst k srdci.Navíc tu byl problém.On byl velice agresivní,s nikým se nevybavoval,byl věčně pryč a věnoval se pouze misím a svému tréninku.
Vzdálila jsem se od ohně a šla si sednout před sídlo.Muži se začali zničehonic víc bavit,něco už měli i napito. "Zítra bych vyrazil na Kyubbiho,řekl Kisame a Pein zavrtěl hlavou. "Až řeknu já,tak se na něj půjde,ještě chvíli se tu budeme schovávat,ať nic nepodceníme."Ninjové posmutněli jeho názorem,ale já se potěšila.První den a hned vím,že Pein bude chtít ještě chvíli čekat v ústraní.
Ještěže mi ninjové propůjčili samotný pokoj jenom pro mě.Sedla jsem si na postel a přemýšlela,co teď musím udělat.Moje úloha byla celkem snadná,prostě si jen zakódovat a zjistit informace o Peinovém útoku na Konohu,ale byla tu ještě jedna věc.Proč jsem měla takové nutkání se blíže poznat s Okitem?Vždyť to přeci ani není moje mise.Moje mise je sice také stát se oblíbenou a získat si jejich důvěru,ale čím více mi toho Deidara o Okitovi prozradil,tím více jsem ho chtěla poznat.Poznat jaký je,co rád dělá.Hned zítra mu půjdu poděkovat,tedy pokud budu mít takové štěstí a najdu ho.
pokračování příště