POHLED ITACHIHO: Moje ruka s sebou trhla.Svírala stále tu dýku,kterou jsem jí chtěl zabodnout do srdce,protože sáhla na něco,co mi bylo v životě nejdražší.Dar od mé nejmilejší Akemi. "Itachi?"Zeptal jsem se sám pro sebe a ona jen seděla a mlčela.Měla zavřené oči,jakoby čekala na mou ránu.Zůstal jsem stát beze slova. Ale to není možné. Akemi umřela před více než 10 lety.
POHLED AKEMI: Čekala jsem na bodnou ránu od svého nejbližšího člověka,ale žádná nepřicházela.Proto jsem otevřela oči a uviděla Itachiho,jak klečí na kolenou a v očích se mu leskly slzy.V ruce svíral přívěšek a tiskl ho k srdci.Neměla jsem jiný důkaz,jak mu to potvrdit,a proto jsem zpod kabátu vylovila také přívěšek,který jsem si ještě před odchodem z Konohy připla na krk.Ukázala jsem ho Itachimu a ten se chytil za pusu.
"Akemi,"zašeptal a pár slz mu steklo po tváři. Jeho slzy mě donutily i k vypuštění těch mých a oba jsme jen mlčky seděli,svírali naše přívěšky a plakali. Itachi si mě zničehonic přitáhl k sobě a vroucně mě objal.Zabořil svou hlavu do mých vlasů a já svou hlavu opřela o jeho rameno.Ani jeden z nás nebyl schopen promluvil.Oba jsme byli zmatení.Nechápali jsme nic,co se kdysi před 10 lety stalo.
"Itachi,myslela jsem,že jsi mrtvý,"vzlykala jsem a jeho rameno jsem kropila slzami. Itachi si mě od sebe odtrhl a podíval se mi zpříma do očí. "Jen ty máš právo vidět celou mou minulost,"řekl zničehonic a uchopil mou pravou ruku.Opatrně ji nechal dolehnout na své čelo a zavřel oči.
Spatřila jsem Itachiho v lese.Schovával se za obrovským stromem a usmíval se od ucha k uchu. "Určitě mě tentokrát nenajde,"uslyšela jsem jeho dětský hlásek.Najednou se zvedl vítr a Itachi znejistěl.Když se otočil za sebe,uviděl muže v černém kabátě a s oranžovými vlasy-Peina. "Co chcete?"Zeptal se odhodlaně Itachi a on se usmál. "To jsi ty,ten nadějný ninja,který se jednoho dne stane legendou?"Zeptal se a Itachi nechápal. "To jsem o sobě nikdy netvrdil a když dovolíte,hraji tu s mou přítelkyní na schovávanou a už se o mě bojí,musím jít,"řekl a chtěl se rozejít,když v tom se před něj střelhbitě přiřítil Pein a nedovolil mu odejít. "Asi nevíš,kdo jsem,"řekl s klidným hlasem. "Předpokládám,že můj nepřítel,"řekl zlostně. Muž se zasmál. "Od této chvíle budu tvůj učitel a spojenec,"řekl a dotkl se Itachiho těla.Itachi společně s ním zmizeli.
"Pusťte mě!Okamžitě,jinak budu nucen použít svůj Sharingan,"řekl vztekle Itachi,ale muž si jeho výhrůžek nevšímal. Pein ho dovedl do sídla,kde se na něj s překvapením dívali všichni ninjové. "Tohle je nový přírůstek do Akatsuki,"řekl a muži pohlédli na malého klučinu. "A jeho jméno je Okita."Itachi se zarazil. "Cože?Vždyť já .."nedořekl,protože ho Pein umlčel. "O tomhle si ještě promluvíme."
Uběhlo několik dnů a Itachi nic nechápal.Nevěděl,proč si ho Pein přivlastnil,proč mu dal jiné jméno.Nemohl to už vydržet.Itachi stál před Peinovou kanceláří a vešel dovnitř.Chtěl se zeptat ohledně té podivné události,když ho Pein před všemi nazval jako Okita.
"Co to mělo znamenat?!Jmenuji se přece Itachi,jsem z klanu Uchiha,"řekl vytočeně,když došel do kanceláře. "Drž pusu!Odteď máš nové jméno.Jmenuješ se Okita a hotovo!" "Ale proč?Proč se mám jmenovat jinak?!"Nechápal a Pein si složil hlavu do dlaní.
"To,co ti teď řeknu si nech pro sebe."Řekl tajemným hlasem a Itachi zpozorněl.Pein se k němu přiblížil. "Akemi,tak se jmenovala tvoje přítelkyně?"Šeptl a Itachimu se rozšířily zorničky. "Jak znáte její jméno?" Pein se ušklíbl. "To,co ti teď řeknu,asi už ti dojde,jak jsem se o jejím jméně dozvěděl.My členové Akatsuki jsme úhlavním nepřítelem Listové.Před pár dny jsem se v Konoze ocitl,abych si něco prozkoumal a místo toho uviděl jakýsi obřad.Když lidé odešli,mohl jsem si detailněji prohlédnout to místo.Když jsem přišel blíž,uviděl jsem pomník,na jehož základě bylo vyryté jméno Akemi."
Itachi vytřeštil oči. "Co to má znamenat?!Nevěřím vám ani slovo!"Procedil a Pein se usmál.Dotkl se malého kluka a ihned se objevili zase venku. "Jsi tak tvrdohlavý,že se musíš přesvědčit za každou cenu,"ušklíbl se a táhl Itachiho za límec.Dovedl ho k opuštěnému a odlehlému místu,kde bylo plno jiných dalších pomníků.
"Tady,"řekl poklidným hlasem Pein a ukázal rukou na jeden z nich.Itachi k němu došel.Když četl písmeno po písmenu,klesl na kolena a jeho oči se zalily slzami.Na pomníku bylo vyryto mé jméno. "Umřela před třemi dny,"pokračoval Pein a Itachi stále plakal. "Ani jsem se s ní nemohl rozloučit,"šeptl Itachi a zajíkal se slzami. "Zabil ji jeden ninja z Listové."Řekl a Itachi se střelhbitě postavil. "Kde je ten grázl?!Kdo ji zabil?Hned teď ho na místě roztrhám!"Křikl agresivně a jeho oči se zalily náhle vztekem. "Čekal jsem,že to řekneš,"zasmál se Pein. "Ale ten ninja není tak slabý jak se zdá.Až vyrosteš,budeš se mu sotva moct rovnat.Proto musíš prvně dospět,abys ho mohl zabít,"dořekl Pein. "Jak se jmenuje?!" Pein se zamyslel. "Naruto,je to jeden z ocasých démonů,ten nejsilnější,proto musíš odteď trénovat pode mnou,naučím tě všemu,co budeš potřebovat.Od této chvíle je pro tebe celá Konoha nepřítelem,taktéž je i mým nepřítelem.Pokud se mnou spojíš síly a budeš nám pomáhat i v jiných misích,slibuji ti,že jednoho dne si do Listové pro Naruta přijdeme,"připustil Pein.
"Proč bych tě měl poslouchat?Toho vraha zabiju hned teď!"Křikl Itachi a hned se zvedl. "Okito,čím déle budeš se mnou,tím víc zesilníš.Jestli chceš smrt své kamarádky pomstít,musíš zesílit,vyspět a být v naší organizaci,která je nejobávanější organizací vůbec a víš proč?Protože ovládáme techniky,které nikdo jiný neumí.Kam vkročíme,každý z nás dostane strach.Nechceš snad,aby jednoho dne Naruto pocítil mráz po zádech,až tě uvidí v tomhle kabátu,co mám já a ty mu předvedeš,kdo je tu pánem?"Začal Itachiho přemlouvat a zdálo se,že se mu to daří.
"Nevydržím čekat,tu dívku jsem miloval,"šeptl Itachi a Peinovi se otevřely oči. "Zajímavé,desetiletý chlapec už takhle uvažuje o lásce,"vzdychl a Itachi se na něj zlostně podíval. "Tys nikdy nemohl milovat,pokud říkáš takové věci,Akemi pro mě byla vším." Pein kývl na souhlas. "Nemiloval jsem nikdy,to máš pravdu,ale tuším,jak je krásné někoho milovat.A proto na sobě musíš pracovat,abys jednoho dne její smrt konečně oplatil jeho smrtí.Jeho smrt nebude pouze pomstěná za tvou Akemi,ale i pomsta pro celou Konohu,která ho nijak nepotrestala za to,co udělal,jakoby celé Listové Akemi byla ukradená.Pokud sebereme Listové Naruta,Konoha bude oslabena.Pokud chceš hned teď najít toho,kdo ji zabil,běž si,ale počítej s tím,že tuto úlohu nezvládneš a skončíš dřív než začneš.Zabijí tě a ty už nikdy nebudeš moct napravit to,co jsi chtěl.Pokud půjdeš naopak se mnou,budeš lepšit své schopnosti a techniky,máš velikou šanci na úspěch,kór když budeme při útoku na Konohu po tvém boku."Dořekl Pein a Itachi mlčel.Stál a díval se na pomník.
Zničehonic se rozešel k Peinovi. "Půjdu s tebou,"šeptl Itachi a Pein se usmál. "To je správné rozhodnutí,"řekl. "Od dnešního dne se proto jmenuješ Okita,Listová tě pod tímto jménem nebude znát.Jednoho dne sem přijdeš a oni ani nebudou vědět,že ten malý kluk jsi býval ty." Řekl a dotkl se opět Itachiho.
"Akemi,omlouvám se,dnes jdu pozdě,"šeptl Itachi a položil malou růži na jeho vystavěný pomník. "Jak mi chybíš,nemohu dospat dne,kdy ho budu moct zabít,"ušklíbl se a pohladil základ kamenného pomníku.Stárl a stárl a jeho techniky se zdokonalovaly.
"Hej Okito,potřebujeme tě na dnešní misi,"zvolal Deidara a Okita se zvedl z křesla. "Proč já?"Odsekl. "Ehm,protože sami si bez tebe neporadíme,"musel mu sklonit pochvalu. Okitovi blýsklo v očích. Pein se náhle u Okita objevil. "Pokud se v této misi ukáže,že jsi byl opravdu užitečným,nenaděješ se a určím ti den,kdy konečně napadneme Konohu."Okita se usmál. "Už to nebude dlouho trvat,"promluvil v duchu Okita.
Opět jsem se vrátila do reality.Itachi mi nechal nahlédnout do střípků jeho minulosti.Itachi držel stále mou ruku na jeho čele,a pak ji pomalu nechal sklouznout dolů. "Itachi,"šeptla jsem a on se mi díval zpříma do očí. "Jak je možné,že jsi měla vystavěný pomník?"Zeptal se mě. "Víš,já-já se stala ANBU,tradicí je,že pohřbíváme své původní jméno a dostáváme nové,"řekla jsem a on si mě k sobě přitáhl blíž.Čelem se dotýkal toho mého. "Ty jsi se stala ANBU?"Vydechl úžasem a já pokývla hlavou. "A to jen díky tobě,Itachi,to ty jsi byla má motivace k tomu,abych se ti vyrovnala.Navíc toho dne,kdy jsme si hráli na schovávanou se našlo tvoje mrtvé tělo a Hokage mi až po 10 letech řekla,že to udělal Pein. Chtěla jsem se pomstít."Řekla jsem a Itachi nechápal. "Moje mrtvé tělo?"Chvíli přemýšlel. "Pein,ten zasranej hajzl!"Vyštěkl. "Narafičil to tak,abychom si oba dva mysleli,že ten druhý je mrtvý a tím nás od sebe oddělil." Pokývla jsem souhlasně hlavou.
"Akemi?To,že jsi tady je nějaká úloha,kterou ti Hokage přidělil,však?"Chtěl se ujistit Itachi. "Přesně tak,omlouvám se ti,můj úkol byl,abych vyzvěděla,kdy se Akatsuki chystá na Konohu zaútočit,"zesmutněla jsem. "Už zítra večer,"řekl klidným hlasem. "A já se zítřejšího dne nemohl dočkat,těšil jsem se jak malé děcko jen proto,abych mohl Naruta vlastníma rukama zabít.Jenže Pein si vše vymyslel,zradil mě a držel mě tu jen proto,protože jsem podle něj nejlepším ninjou,který může vůbec být.Držel mě tu proto,abych jim pomáhal a Akatsuki se tím stalo ještě obávanější a nebezpečnější."
"Itachi,co uděláme teď?"Zeptala jsem se ho narovinu.On mi věnoval letmý úsměv. "Já udělám to,co ty.Moje kroky tě budou následovat.Už se nikdy nenechám oddělit od mé milované ženy,"řekl a mně se sevřelo srdce.Ihned mě přepadla myšlenka,že srdce se mi naposledy sevřelo tehdy,když mi Itachi naznačil v mládí lásku.
"Mohl bych se tě na něco zeptat?"Řekl tiše a já vycítila,že to bude osobní otázka. "Samozřejmě." Itachi se trochu zarazil a roztomile si odhrnul pramen vlasů z čela. "Už jsi přišla na to,co znamená,když spolu holka a kluk chodí?"Řekl milým hlasem,až se mi začaly třást kolena.Nevím,proč jsem se cítila tak strašně trapně.A pak mi to docvaklo.S Itachim jsme si řekli,že jsme si navzájem důležití,ale nikdy jsme se ani nepolíbili a v dětství jsem to brala spíše jako kamarádskou lásku.Jenže moje srdce bilo na poplach a já věděla,že důvodem je on.
"Asi už jsem ten význam pochopila,"řekla jsem nesměle a styděla se mu podívat do očí.Itachi se taktéž stydlivě usmál. "Tenkrát jsem ti tuto otázku položil,když jsi slavila své osmé narozeniny.V té době jsme ještě byli tak malí.A teď se tě ptám po deseti letech."Vydechl Itachi a jeho hlas se mírně vlnil.Pohlédla jsem na něj s láskou a přiblížila se k jeho tváři.
Itachimu se trochu změnil výraz ve tváři.Neusmíval se,ale ani se nemračil.Zdálo se,jakoby se zastavil čas a já mu měla oznámit odpověď na jeho otázku.Opatrně a s rozvahou jsem se svými rty přiblížila k těm jeho,až jsme se skoro dotýkaly.Byla jsem tak blízko odpovědi,ale stále jsem na ni neodpověděla.Itachi se k ničemu nehrnul,čekal,až na ni sama odpovím.
Jemně jsem stiskla své rty s těmi jeho a čekala na jeho reakci.Naše rty se odpojily a já čekala nyní na Itachiho odezvu.Chvíli jsme na sebe oba hleděli a nebyli schopni promluvit.Itachimu se v hlavě honilo určitě tisíce myšlenek.To,jak jsme se teď vnímali jsme nemohli porovnat s naší kamarádskou láskou.Naše kamarádská láska se vyvinula do té opravdové,pravé lásky.
Itachi se ke mně přiblížil a i on jemně svými rty vniknul do těch mých.Ten první impuls jsme oba pochopili.Tohle dělají lidé,když spolu chodí.Moji odpověď Itachi pochopil tak,jak měl.Naše letmé a skromné polibky se zvrhli v obrovskou výměnu polibků,až jsme se párkrát museli nadechnout čerstvého vzduchu.
"Po tomhle jsem vždycky toužil,"vydechl Itachi,když se mi opět podíval zhluboka do očí. "Vždy jsem si přál být ti takhle na blízku a až dnes se mi to splnilo,"řekl a jeho oči se leskly štěstím. "Itachi,slib mi,že už se nikdy neopustíme,řekla jsem a on mě pohladil po tvářích. "Jsi můj poklad,který nikomu nedám,navždy tě budu ochraňovat,"řekl a opět mě jemně kousl do rtu.
Itachimu jsem vysvětlila celý plán,který po mně Hokage chtěla.Itachi souhlasil s tím,že se mnou další ráno uteče do Listové.Hned ráno jsme brzo vstali a bok po boku se hnali větrem,jako o život.Své kabáty jsme nechali ležet u Itachiho na posteli.Akatsuki dříve nebo později zjistí,že já byla jen špeh a Itachi se dozvěděl celou pravdu.
S Itachim jsme konečně doběhli do naší rodné země a ruku v ruce vstoupili do brány.Tam už na mě čekala Hokage. Když spatřila Itachiho,zamyslela se. "Tenhle chlapec mi někoho připomíná." Pokývla jsem hlavou. "To je Itachi,"řekla jsem a jí se otevřely oči. Tsunade jsem vše vysvětlila a podala jí pak i zprávy o dnešním útoku na Listovou.
"Nanami,věděla jsem,že je na tebe spoleh,musím to rychle oznámit všem ninjům a večer se připravit na ukrutný boj."Dořekla a špitla mi něco do ucha: "Opravdu velice pohledný se z něj stal muž."
Když jsme tak s Itachim procházeli po náměstí,lidé se za ním ohlíželi.Itachi se začal usmívat. "Cítím se jako doma,"prohlásil a políbil mě do vlasů. "Myslím,že bychom se měli stavit ještě u jedné osoby,"navrhla jsem mu a on nechápal.
Došli jsme před dům,kde jsme kdysi bydleli. "Tady si to už vůbec nepamatuji,"zasmál se.Náhle jeho oči spatřily jeho adoptivního bratra-Tejiho. Po takovém dlouhém setkání si oba bratři padli do náruče.
Konečně jsem byla šťastná,konečně jsem se cítila obrozená a plně živá.Bodejť by ne,když se mi navrátila půlka mého cenného života.Toho dne jsme se s Itachim od sebe nevzdálili ani na krok.Oba jsme věděli,že Akatsuki si pro nás a pro Naruta tohoto večera přijdou,ale pokud jsme byli spolu,nikdo nám nenaháněl strach.Já ANBU a on nejsilnější ninja všech dob.Tak krásná kombinace,která se nádherně a harmonicky doplňovala.